Choltice, Choltice, ty nás baví nejvíce
Autor: Pavla Pazderová , zveřejněno: 14.5.2018
Tak tedy jedeme do Choltic u Přelouče na festival Dětské sbory zpívají s choltickým vodníkem. Je to sice celostátní festival, ale víme, že na rozdíl od jiných upjatých hudebních soutěží, tady jde hlavně o pohodu. O to, abychom slyšeli, co se zpívá jinde, o to, abychom se setkali s dalšími muzikanty. A hlavně o to, abychom taky předvedli, co dokážeme.
Při páteční generální zkoušce se o mě pokouší mrákoty. Vím, že jsou situace, které nejde moc ovlivnit. Třeba když je šikovná sólistka zároveň tanečnicí a sejdou se nám závody s přehlídkou - těžká volba. Pak nějaké nemoci a rodinné události, které nejspíš nešly přesunout na jiný den...prostě nás bylo místo osmadvaceti jen osmnáct. A to už je hodně znát. Stejná situace je i u přípravného sboru. Z třiceti jen dvacet.
V sobotu ráno svítí sluníčko, ale z Medarda víme, že odpoledne má v Cholticích pršet. Naši dopolední vycházku na rozhlednu Barborka a na dětské workoutové hřiště to ještě nezasáhne, takže se nejdříve dosyta vyřádíme. V letním dni si užíváme svou předstartovní horečku a do choltického zámku přijíždíme v příjemném očekávání. Čekají nás zkoušky v kapli s nazvučením a pak koncertní vystoupení. Nazvučuje se proto, že diváci, kteří se do kaple nevejdou nebo chtějí sedět venku na nádvoří na sluníčku, slyší celý koncert z reproduktorů. V pauze mezi zkouškou a koncertem stihneme ještě prohlídku Muzea vodníků a jdeme na to. Malý Ostrováček odzpíval a byl odměněn hlasitým potleskem. Velký Ostrováček se také posluchačům líbí. Při skladbě Unisono od Divokýho Billa se několik diváků přidává k našemu zpěvu. Jedna paní středního věku do rytmu tleská a tancuje. To prý kaple ještě nezažila.
Na nádvoří se shromažďuje šest pěveckých sborů z odpoledního programového bloku. Závěrečné sborové defilé probíhá ještě stále za sluníčka. "Je to zvláštní," říká kastelán choltického zámku," všude okolo prší, jen nad námi je na obloze modré oko." Mrňata zpívají Mravenec jde trávou a děti v publiku pomáhají "raz, dva, tři". Při Dum dum songu se s námi hýbá většina sborových zpěváčků. Tak už jen závěrečná společná píseň a můžeme se těšit na příště. "To jsem zvědavý, s čím zase za rok přijedete," loučí se s námi konferenciér. S čím, to ještě nevíme, ale přijedeme určitě. To jsme si slíbili už v autobuse. Jedeme zpátky do Jaroměře a leje. Nad choltickým nádvořím se otevřela konev s vodou. Nám to už ale nevadí. Hřeje nás nejen uplynulý slunečný den, ale také radost ze společně prožitého koncertního vystoupení.
